Sebeobrana nožem, tedy použití nože v situaci, která hrozí újmou na zdraví, má mnoho zastánců i odpůrců. Ne každý si ale může dovolit střelnou zbraň. A nůž je zkrátka alternativa. Konečně - pistolí si v lese klacek neuřízneš. Nůž se také většinou dá snadněji pořídit a pohodlněji nosit. Také snadněji používat. A určitě s ním nezastřelíte náhodného diváka.
Základní rozdělení nožů podle konstrukce, je na dvě skupiny.
Nože kapesní – jejich čepel jde různým způsobem složit nebo schovat.
Nože s pevným ostřím - čepel je pevně spojena s rukojetí.
Další rozdělení nožů , pokud se bavíme o jejich použití pro sebeobranu, je zbytečné.
Zajímá nás totiž předně:
- jak se který nůž může nosit
-jak rychle jde vytasit (vytáhnout, otevřít, prostě uvést do provozuschopného stavu)
-jak obratně s ním jde zacházet
Dalším hlediskem je už pouze osoba obránce, jeho zkušenosti a trénink.
Každopádně zaútočit proti noži holýma rukama se málokdo odváží. Už jen pohled na nůž dokáže odradit i odhodlaného útočníka. A pokud zaútočí, často stačí způsobit jen lehké řezné poranění. Když útočník cítí nečekanou bolest a vidí jak z něj teče jeho vlastní krev a vidí, že jeho „oběť“ je odhodlána se nožem bránit, většinou ho rychle přejdou roupy. Malé říznutí sice nemusí působit fatálně, ale psychologicky má nečekaně velký efekt.
Pro účely sebeobrany je z kapesních nožů zjevně ideální zavírák. Uzpůsobený ale pro otevření jednou rukou. Je vcelku lhostejno, jak je nůž konstrukčně řešen. Tzv. systémy asistovaného otevření jsou různé. Pracují ale naprosto spolehlivě, jen je třeba trochu potrénovat . Pro nošení a tasení je také dobré mít nůž vybavený klipsem pro zavěšení na opasek nebo do kapsy kalhot. Ideální délka čepele je 10-15cm. Rukojeť je nutné vybrat tak, aby se co nejlépe a nejpevněji držela v ruce. I v případě, že bude mokrá či zpocená.
Z pevných nožů vychází nejlépe tlačný nůž (nebo pěstní nůž). Je přesně takový, jak napovídá jeho název. Rukojeť a ostří jsou kolmo na sebe a vytvářejí tak tvar vývrtky nebo písmene "T". Když tedy držíte rukojeť v pěsti, čepel vyčuhuje dopředu, mezi prsty. Ideálně se s ní tedy „tlačí“ dopředu, jako by jste do cíle bouchali přímé údery jako boxer. Veliká výhoda takto konstruovaných nožů je, že s nimi umí zacházet každý, kdo je udrží v ruce. Nepotřebujete žádný výraznější trénink a přes to budete umět se s nimi bránit. Díky svojí konstrukci jsou výrazně kratší než klasické nože, ale jsou stále plně funkční. Dají se snadno ukrýt v oděvu a snadno a rychle vytasit. Celkem vzato jsou dost zákeřné a často používané jako „poslední záchrana“ . Z pozice obránce je jedno, jestli ostří je broušené z jedné strany (tlačné nože) nebo oboustranné (tlačné dýky). Je jedno, jestli ostří vyčuhuje mezi ukazovákem a prostředníkem nebo mezi prostředníkem a prsteníkem. Daleko důležitější je, že takto držený a používaný nůž je velice obtížně vidět . A upustí ho jenom naprostý diletant.
Klasické pevné nože typu „Rambo nebo Arnold“ jsou pro sebeobranu nevhodné. Zkrátka jsou příliš neohrabané a nedají se skrytě nosit.