Drtivá většina psychologů se shoduje v tom, že při reakci na stresovou situaci zažíváme následující emoce (ne nutně všechny a v tomto pořadí)
Šok – nastane protože jsme nebyli připraveni na vzniklou situaci a proto obtížně zpracováváme informace.
Odmítnutí – uvědomujeme si, co se stalo (třeba jen do jisté míry), ale odmítáme věřit, že se to stalo. Typicky si říkáme – ne,ne, to se mi nemohlo stát, to není pravda, to přece není možné, že by se to stalo zrovna mě.
Hněv – situace nás rozzuřila , jsme rozčilení, protože věci nejsou tak, jak mají být, jak jsme předpokládali, že by měly být a jsme zděšení z toho, že se už věci nevrátí do původního stavu.
Obviňování – obviňujeme jiné, což nám sice pomůže a cítíme se potom lépe, ale není to racionální.
Deprese – nastane jako důsledek našeho hněvu. Hledáme způsob, jak učinit stresovou situaci lépe zvládnutelnou.
Přijetí situace – to už je náš krok pozitivnějším směrem. Stavíme se čelem ke skutečnosti a přijímáme ji, ať už se zdá jakkoli zlá, nepřijatelná nebo neřešitelná.
Vykročení vpřed – vědomě se snažíme o mentální rovnováhu, uvažujeme o své situaci, o tom jak ji zvládneme a přežijeme nejen několik následujících hodin, ale i po dobu celých týdnů a měsíců.
Úkoly tréninku v Krav Maga jsou tedy myslím naprosto v souladu s výše uvedeným.
My vykračujeme vpřed a přijímáme stresovou situaci jako první součást mentální přípravy. Přípravou na fyz. napadení a trénováním jak je řešit, předcházíme vzniku šoku. Jestliže jsme připraveni na cokoli, nemůže nás nic překvapit a tudíž nemusíme řešit odmítání. Hněv se učíme předělat v agresivní zuřivost, zaměřenou na likvidaci nebezpečí. Tím nám zbyla deprese a obviňování a to nemusíme řešit, protože zase díky tréninku jsme v pohodě.